vše o DKK

Jak je to doopravdy s dysplazií u psů ??

(znovu některá důležitá fakta o dysplazii kyčelních kloubů)

Tento článek je sice dlouhý, ale věřte, že stojí za přečtení a prostudování, je tu mnoho důležitých poznatků, rad a obrázků...!!!!

Strašák zvaný dysplazie (kloubní onemocnění u psů) trápí v dnešní době ne jednoho svědomitého chovatele. Ne všem jsou však známy některé významné skutečnosti, které s tímto onemocněním bezprostředně souvisí.

To, co průměrně informovaný chovatel ví, je, že jde o onemocnění dědičné, které se zjišťuje rentgenovým vyšetřením, a že je nutné takto postižené jedince vyřazovat z chovu. Toť vše.
Abychom však mohli v budoucnu správně a objektivně rozhodnout, zda se v našich klubech dysplazií dále zabývat či nikoliv, je třeba znát danou problematiku v širších souvislostech. Dovolte mi tedy shrnutí výsledků studií publikovaných předními našimi i zahraničními odborníky a vlastních poznatků z chovatelské praxe.

Co je to dysplazie?

Dysplazie je termín pro vývojové onemocnění kloubů u psa. Rozlišujeme

dysplazii loketního kloubu – DLK (anglicky ED = Elbow displasia) a

dysplazii kyčelního kloubu – DKK (anglicky HD = Hip displasia).

Dysplazie kyčelního kloubu se projevuje nedostatečným utvářením kyčelní jamky a hlavice stehenní kosti ( viz. obr. 1 ). Kloubní plochy kyčelní jamky a hlavice stehenní kosti se navzájem neshodují svým tvarem a tím je kloub nestabilní. U zdravého kyčelního kloubu zapadá hlavice kosti velmi pevně do kloubní jamky. U postiženého ( dysplastického ) kloubu je toto spojení volnější. Pokud je tedy takový kloub volný, dochází při pohybu psa k dráždění kloubní chrupavky, přetížení kloubního pouzdra a vazů a to vede v pozdějším stadiu ke vzniku degenerativních změn v kloubu, např. artrózy.

DKK postihuje nejčastěji velká a obří plemena psů, může se však vyskytovat v podstatě u kteréhokoliv plemene.

Jak DKK vzniká?

DKK je pravděpodobně polygenní dědičné onemocnění, což znamená, že se nepřenáší jen jedním genem, ale několika geny současně. Tyto geny se bohužel zatím vědcům nepodařilo lokalizovat a zmapovat. Stále se vedou dohady, jakým způsobem se vlastně tento dědičný defekt přenáší na potomstvo. (Genetická mapa psa totiž neexistuje. Takový výzkum jel velmi drahý a zatím se provádí pouze u hospodářských zvířat. Psi nejsou pro farmaceutické firmy obchodně tak zajímaví, aby jim stálo za to, utrácet miliardy za výzkum genetiky např. DKK). Jedni odborníci zastávají názor, že jde o defekt, jež se přenáší recesivně, jiní tvrdí, že dominantně s neúplnou penetrací vlohy (tzn. geny se projeví jedině tehdy, mají-li k tomu vytvořeny nějaké vhodné vnější podmínky).

Ani dnes tedy není znám přesný a ověřený způsob dědičnosti DKK.

Přesto, že patří dysplazie mezi dědičné choroby, samotné onemocnění kloubů není vrozené. Vrozená je pouze náchylnost k němu. Všichni psi bez rozdílu se tedy rodí s normálními kyčelními klouby. Tato skutečnost není většině našich chovatelů známa. Pro vývoj kyčelního kloubu jsou rozhodující první tři měsíce po narození. V této době jsou totiž součásti kloubu tvořeny pouze chrupavčitou tkání a jsou měkké. Tato chrupavka je později při kostitvorném procesu plně nahrazena kostní tkání. Není-li chrupavka dostatečně vyživována a působí-li na ni síly, které překračují její možnosti pružnosti, dochází k oddálení kloubní ploch a kloub se stává nestabilním (říkáme laxním). Celé další období vývoje kostry mladého psa (u SAO cca do 2.5 let), nejvíce však v období přezubování (ve 4.- 7. měsíci věku), je pak stěžejní pro výsledný stupeň rozvoje DKK.

Jaké faktory vnějšího prostředí mohou mít přímý vliv na výsledek rozvoje DKK?

Především je to:
1.) Výživa, která podle správné či chybné vyváženosti jednotlivých živin a prvků, ovlivňuje rychlost růstu daného zvířete. Čím rychleji pes roste, tím negativnější vliv to má na výslednou DKK (velká zátěž pro kosti, vazy, šlachy). Rychlost růstu ovlivňuje hlavně energie obsažená v krmivu tzn. především množství tuku. Strava pro rostoucí psy musí proto obsahovat omezenou hladinu energie (méně tučná strava - pouze cca 17% tuku, ale odpovídající množství bílkovin cca 28 – 30%). Dalším negativním faktorem pro rozvoj dysplazie ve výživě mladých psů je dlouhodobé nadměrné přidávání vápníku do krmné dávky (do kompletní granulované směsi určené pro štěňata a mladé psy velkých a obřích plemen – což je mimochodem naprosto nejvhodnější způsob krmení při prevenci DKK – nepřidávat žádné další minerální či vitamínové přípravky !!!). Pro organismus psa totiž krátkodobý nedostatek vápníku není problém. Pokud takováto situace nastane, zvýší se ve střevě absorpce vápníku z potravy z původních 40% až na 90% ! Naopak s nadbytkem vápníku si organismus psa poradit nedokáže a dochází k poruchám při jeho vstřebávání.

2.) Každodenní fyzická zátěž organismu psa. Velká fyzická zátěž rostoucího psa jednoznačně negativně ovlivňuje další vývoj celého kosterního aparátu. Proto bychom měli mít fyzickou aktivitu psa v tomto období pod kontrolou. Pochopitelně, že nejde pouze o to, aby mladý pes nenaběhal denně desítky kilometrů v honitbě nebo vedle kola, jde o to, celkově utlumit či alespoň částečně omezit fyzickou aktivitu psa, při které se nadměrně namáhají především kyčelní klouby ( bezhlavé pobíhání kolem plotu, vyskakování v kotci na zadních, dlouhotrvající honičky na zahradě s druhým psem, časté překonávání překážek skokem atp.) Američtí vědci zjistili, že na špatné utváření kyčlí v ranném věku může mít velký vliv třeba i taková zdánlivá banalita jakou je příliš hladká podlaha v porodním boxu (lino, kachle, hoblovaná prkna). Štěňata, která zatím nechodí, si na hladké klouzavé podlaze, při snaze dostat se co nejrychleji ke strukům matky, nepřiměřeným způsobem namáhají právě kyčelní klouby, které jsou v té době ještě značně nezralé.

Na druhou stranu určitý stupeň aktivity psa je nutné podporovat, abychom docílili správného osvalení končetin, které je důležité právě pro jistou fixaci kloubu. Za nejvhodnější formu pohybu při prevenci i léčbě DKK se považuje plavání.

3.) Teplota okolního prostředí se může také spolupodílet na rozvoji DKK. Všichni víme, co nám doporučují naši lékaři, pokud máme jakékoliv kloubní problémy. Teplo! V tomto směru jsou ve výhodě psi odchovávaní v bytech. Zvíře umístěné na zahradě (ať se snažíte sebevíc – zateplené boudy, zástěny proti větru, dřevěné podlážky aj.) prochládá. Klouby, svaly a vazy jednoduše venku více prostydnou a nedokrvují se. Má-li zvíře počínající problémy s artrózou, zima a průvan stav výrazně zhoršují.

Závěr: Vznik onemocnění dysplazie je tedy vázán jak na genetickou informaci, tak na výše uvedené vnější vlivy. Proto se např. ve vrhu, u potomků po obou rodičích s DKK 0/0 (tedy po rodičích, kteří jsou zdraví), mohou objevit i štěňata, která budou různým stupněm DKK postižena (výzkumy hovoří o cca 20 – 40% postižených potomků ve vrhu). Je to proto, že i přesto, že daný rodič sám dysplazií postižen není, může být přenašečem vlohy pro tuto chorobu. Pokud na takového potomka působí navíc negativně jeden nebo více vlivů vnějšího prostředí, může být postižen i horším stupněm DKK. Naopak i od dvou postižených rodičů můžeme za určitých předpokladů získat potomka zdravého. Pravděpodobnost postižených štěňat ve vrhu z takového spojení ovšem bude nesrovnatelně větší (cca 60 – 80% postižených potomků).

Jak vzniku dysplazie předcházet?

Ideální přístup k rostoucím psům velkých plemen je založen na důsledné prevenci rizik, která mohou vést k onemocnění. Je třeba si ale uvědomit, že se jedná pouze o snížení pravděpodobnosti vzniku choroby. Statisticky je však nezvratně prokázáno, že minimalizace nepříznivých faktorů prostředí a důsledná prevence onemocnění, vede k výraznému poklesu výskytu ortopedických onemocnění v populaci psů velkých plemen.

Výsledný obraz DKK může proto každý chovatel nebo majitel psa do jisté míry pozitivně ovlivnit při dodržování následujících zásad:

  • štěně a mladého psa nepřekrmovat
    (nepřiměřená váha těla, příliš zatěžuje klouby, které se mohou deformovat)
    Na oplácané štěně je sice velmi pěkný pohled a spousta chovatelů právě tuto skutečnost považuje jako svoji vizitku vzorové péče o štěňata, ovšem v souvislosti s dysplazií je tento stav velmi nežádoucí
  • krmit kvalitní vyváženou stravou
    (nejideálnější je zvolit kompletní granulovanou stravu pro odpovídající věkovou kategorii; kvůli nevyváženosti živin je nevhodné založit krmení rostoucích psů na doma připravované stravě s podílem masa nebo doplňovat granule o další přílohy či kalciové přípravky)
  • kontrolovat fyzickou zátěž psa
  •  
  • udržovat psa ve vhodných klimatických a hygienických podmínkách

Jak se DKK projevuje a lze ji vyléčit?

Celkově se ortopedické problémy u psů projevují různými klinickými příznaky jako: vbočené nebo vybočené postoje končetin, přesouvání váhy na hrudní končetiny, kolébavá chůze zádi, hopsání zadních končetin, strnulý chod končetin, odlehčování, prošlápnuté tlapy, odmítání chůze po schodech, skoku do auta, kulhání zejména po odpočinku nebo po zátěži. U psů s diagnostikovanou dysplazií kyčelních kloubů se některé z těchto příznaků mohou, ale nemusí projevit. Jsou známy případy, kdy i někteří psi s postižením DKK 4/4 neprojevovali žádné příznaky bolestivosti kloubů a kdyby u nich nebylo provedeno rentgenové vyšetření, majitelé by ani nezjistili, že jejich psi touto chorobou trpí. Naopak i někteří jedinci s lehkým stupněm postižení mohou některé klinické příznaky vykazovat.

Proto rozhodně není pravda, že pes, který nekulhá, dysplazií automaticky netrpí.

Dysplazie kyčelních kloubů je bohužel proces nevratný. Tzn. žádnou léčebnou metodou nelze naměřený výsledný stupeň DKK zmírnit (z trojky udělat jedničku atp.). Lze pouze předcházet dalšímu zhoršování vedlejších degenerativních změn na kloubech (artrózy), podáváním speciálních kloubních přípravků tzv. chondroprotektiv. Donedávna platilo, že v případech, kdy je kloub zcela zdevastován – (tj. kdy se hlavice stehenní kosti nachází zcela mimo jamku a má značně zploštělý či hřibovitý tvar) – pes trpí pokročilou artrózou, vykazuje silné známky bolestivosti a zhoršující se známky pohyblivosti, zbývá kromě totální náhrady kloubu za umělý (což je mimochodem obrovsky nákladná záležitost, nad finanční možnosti většiny majitelů psů), bohužel jediné řešení, a to utracení psa. Avšak v nedávné době byla i u nás představena nová velmi úspěšná léčebná metoda, nazvaná denervace, pomocí které lze významnou měrou (zahraniční průzkumy uvádí až v 90% případů) odstranit typické příznaky DKK (tj.bolestivost a kulhání). Denervace ale neléčí chorobu jako takovou (dysplazie je neléčitelná). Tato chirurgická metoda spočívá v přerušení větví nervů, které vedou bolest od postiženého kloubu, čímž se zamezí vnímání bolesti zvířetem. Pokud tedy pes přestane vnímat bolest, postiženou končetinu nemá potřebu odlehčovat a nekulhá. Proto se i silně dysplastický pes, může po tomto zákroku znova účastnit veškerých pohybových aktivit, stejně jako jeho zdraví protějšci. Léčba metodou denervace takto hlavně umožní zesílit pánevní a stehenní svalstvo, což přispívá ke stabilizaci volného kyčelního kloubu. Ve srovnání s ostatními léčebnými metodami je výkon denervace mnohem méně náročnější na čas, méně zatěžuje organismus, nevykazuje těžké komplikace a hlavně – je finančně daleko méně náročnější. První pracoviště, které začalo tuto metodu u nás používat je Veterinární klinika Medipet Zlín.

Lze DKK z populace odstranit?

Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje téměř u všech čistokrevných plemen psů (vyjímkou je Australský teriér, u kterého nebyla DKK nikdy zaznamenána). Některá těžká plemena (labradorský retrívr, zlatý retrívr, německý ovčák, molosové aj.) mají daleko větší sklony k DKK, než ta ostatní. Proto se chovatelské kluby, takto postižených plemen, rozhodly zahájit speciální chovatelské programy, pomocí kterých chtěly toto onemocnění z populace odstranit. Po zkušenostech několika z nich a po výsledcích rozsáhlejšího výzkumu DKK v chovu českých fousků (probíhal v letech 1975 – 1979) dospěli naši odborníci k těmto závěrům:

Důslednou selekcí v chovu, kdy se do chovatelského programu zahrnuli pouze jedinci zcela prostí DKK, tedy s výsledkem 0/0, se v poměrně krátké době, cca 5-ti let, DKK v chovu eliminovala na desetinu původního výskytu. Takto vedenou selekcí můžeme tedy podstatně omezit počet postižených jedinců v populaci. U plemen, jejichž chovatelské kluby zavedly ve svých programech méně důsledný výběr do chovu, se však tato selekce ukazuje jako neefektivní. Uveďme si příklad. Chovatelský klub se rozhodl pro kontrolu DKK. Do chovu není zařazován žádný jedinec, o kterém se neví, jakým stupněm dysplazie kyčlí trpí. Pozitivní jedinci však nejsou z chovu vyřazováni. Je pouze rozhodnuto, že pozitivní jedinec smí být pářen pouze s jedincem negativním. Takto vedenou selekcí klub docílil pouze toho, že nedošlo ke zvyšování počtu jedinců s vysokým stupněm dysplazie, avšak výskyt dysplazie nebyl takto z populace nijak výrazně eliminován. Náklady na rentgenování kyčelních kloubů, na vyhodnocování stupně dysplazie, na jejich evidenci a zveřejňování, jsou při takto vedené selekci zbytečně vynaloženými náklady, které jsou velmi vysoké a složité v poměru ke genetickému zisku.
Navíc, aby mohl být v chovu určitého plemene zaveden účinný systém selekce, je třeba také zajistit a znát především tyto důležité faktory, které ovlivňují rozšiřování vady v populaci:

  • dostatečná velikost populace (pokud je chovných jedinců málo, došlo by k velkému nežádoucímu zúžení chovného materiálu)
  • zjistit počet postižených jedinců v chovu
  • znát způsob dědičnosti daného znaku

Odpovědí na otázku o možném odstranění DKK z populace je tento závěr:

Protože se jedná o problém dědičný, jehož princip vzniku ještě není odborně objasněn, nelze prozatím DKK z populace jakéhokoliv plemene úplně odstranit.

Jak se DKK zjišťuje a vyhodnocuje?

Jediný možný způsob, jak spolehlivě zjistit, zda pes dysplazií trpí či nikoliv, je kvalitní rentgenologické vyšetření. Dysplazii nelze diagnostikovat pouze na základě klinických příznaků (viz.výše). Proto si chovatelé, jejichž chovatelský klub vyžaduje vyšetření na DKK jako podmínku chovnosti musí zjistit:

a) Který veterinární lékař posuzuje DKK u jejich plemene.

Komora veterinárních lékařů ČR vydala oficiální seznam specialistů (posuzovatelů) oprávněných posoudit snímek kyčelních kloubů na DKK, kteří vlastní k tomuto úkonu potřebné osvědčení. Kontakt na konkrétního veterináře, který má s daným klubem smlouvu a snímky pro něj vyhodnocuje poskytují chovatelům poradci chovu pro jednotlivá plemena. Při tom jeden posuzovatel může mít uzavřeny smlouvy i s více kluby najednou a posuzovat více plemen současně, musí být však vždy zapsán v seznamu posuzovatelů.

b) Má-li jejich pes skutečný věk, kdy lze snímek vyhodnotit.

Minimální věk pro oficiální vyšetření na DKK je u nás stanoven bohužel stejně jako v FCI na 12 měsíců, u velkých a těžkých plemen činí min. věková hranice 18 měsíců. Věkovou hranici směrem nahoru si však případně mohou upravit chovatelské kluby. V USA se však pořizování snímku kyčlí neprovádí dřív, než ve 24 měsících věku zvířete. Zjistilo se totiž, že ne všechny případy dysplazie lze rentgenem zachytit již ve 12 měsících. Studie různých autorů prokázaly, že změny na kyčlích je možno zjistit klasickou metodou vyšetření ve 12 měsících pouze asi u 66% postižených psů, zatímco ve stáří 18 měsíců asi u 82% a ve 2 letech stáří u 94% vyšetřovaných dysplastických psů. Z toho vyplývá, že u psů rentgenovaných kolem 1 roku stáří můžeme zjistit poměrně velké procento falešně negativních nálezů a je tedy lépe toto vyšetření absolvovat v pozdějším věku psa.

c) Nechat zhotovit rentgenogram (RTG snímek) kyčlí.

Je třeba se domluvit s nejbližší veterinární ordinací, která má rentgen a snímky na vyhodnocování DKK běžně provádí. Snímek na DKK může dle přesných regulí a postupů zhotovit každý praktický lékař (dále jen zhotovitel), nikoliv jen posuzovatel uvedený v seznamu (viz. bod a). Předpokládá to ovšem odpovídající vybavení, znalost přesných směrnic pro zhotovení snímku a ochotu vyšetření udělat.

Samotné vyhodnocování snímku se pak provádí celkově podle několika aspektů. Předně se měří hodnota tzv. Norberg-Olsonova úhlu, vyjádřená ve stupních (ne vždy je však tím nejdůležitějším kritériem), dále se hodnotí tvar jamky a hlavice kloubu, struktura kostní hmoty, věk zvířete, eventuálně klinický nález (bolestivost, kulhání atp.).

Podle naměřené hodnoty stupňů Norberga se stanoví výsledný stupeň rozvoje DKK na každém kloubu zvlášť, kde pro zdravý kloub je stanovena hodnota od 105° výše. Vědecká komise FCI stanovila klasifikační schéma , které rozděluje nálezy na kyčelních kloubech podle rozsahu postižení do pěti stupňů označených písmeny „A“ až „E“. Kromě tohoto schématu existují ve světě ještě další systémy vyhodnocování RTG snímku (viz. níže).

Stupně dysplazie kyčelních kloubů

(tyto popisy DKK  s fotoreportáží převzato z Vet-Centrum)

V České republice se DKK posuzuje podle klasifikačního schématu vycházejícího ze schématu FCI. Používá se označení stupňů rozvoje DKK čísly od 0 do 4, kde

0 znamená negativní nález - na foto DKK 0/0 - kloubní štěrbiny symetrické, úzké, hlavice hluboko uvnitř jamek, středy hlavic více než 2 mm za okrajem jamky, hlavice kulovité, krček dobře ohraničený, přední okraje kyčelních jamek úzké, ostře ohraničené, Norbergův úhel 110 stupňů, žádné znaky artrozy)

1 je hraniční stav mezi normálním a dysplastickým kloubem - na foto DKK 1/1 - kloubní štěrbiny mírně nesymetrické, úzké, středy hlavic těsně uvnitř za okrajem jamky, hlavice kulovité, přední okraj jamek mírně zesílený, bez znaků artrozy, Norbergův úhel 107 stupňů)

2 představuje lehkou DKK - na foto DKK 2/2 kloubní štěrbiny nesymetrické, rozšířené, středy hlavic těsně vně okrajů jamky, hlavice mírně oploštělé, patrné zesílení v úponu kloubního pouzdra, tzv. Meduza linie, přední okraje jamek zesílené, počínající artroza, Norbergův úhel 102 stupňů)

3 střední na foto DKK 3/3 -  kloubní štěrbiny silně nesymetrické, rozšířené, středy hlavic vně okrajů jamky, hlavice oploštělé, krčky zkrácené, přední okraje jamek velice zesílené, opotřebené, vlevo středně, vpravo mírně pokročilé artrozní změny, Norbergův úhel 92 stupňů

4 těžkou dysplazii - na foto DKK 4/4 - kloubní štěrbiny zcela nesymetrické, středy hlavic daleko vně okraje hlavic, hlavice zcela deformované, krček neohraničitelný, silná artroza s rozsáhlou tvorbou výrůstků, Norbergův úhel pod 90 stupňů)

Vyhodnocování DKK u štěňat – metoda PennHIP

Jen velmi okrajově se zmíním také o zcela nové metodě hodnocení možné DKK, kterou lze provádět již u štěňat ve stáří kolem 16-ti týdnů. Ve Spojených státech byla vyvinuta tzv. metoda PennHIP, jejíž podstatou a zároveň největším přínosem je identifikace jedinců, kteří nejsou rizikoví pro eventuální rozvoj DKK již v jejich ranném věku. Touto metodou se z RTG snímku hodnotí míra „uvolněnosti“ kloubní hlavice v kloubní jamce (tzv. pasivní laxita) čili nakolik je kloub těsný. Podle této míry uvolněnosti kloubu lze určit, nakolik je daný jedinec náchylný k dalšímu rozvoji DKK. Přesto, že je vyšetřování touto metodou velmi nákladné, využívá ji poměrně velké množství chovatelů, kteří si takovýmto vyšetřením všech štěňat ve vrhu usnadní výběr zvířat, které zamýšlejí používat k dalšímu chovu. U nás zatím tato metoda není vůbec rozšířená. Jediným atestovaným lékařem s oprávněním provádět PennHIP u nás je dle informací na internetu doc. MVDr. Nečas z VFÚ Brno. Chovatel, který má o vyšetření na DKK touto metodou zájem však musí počítat se sumou přibližně od dvou do třech tisíc korun za jedno štěně.

Jinde jiným metrem?

Je překvapivě zajímavé srovnávat způsoby vyhodnocování DKK v různých zemích. Systém hodnocení postižení kyčlí třeba v USA a v Evropě se poměrně liší (vyhodnocování snímků v USA je podle mého názoru objektivnější, než u nás, protože se k jednomu snímku vyjadřují 2 až 3 veterinární specialisté nezávisle na sobě a teprve z jejich hodnocení se provádí konkrétní závěr, kdežto u nás hodnotí snímek jen jeden jediný lékař). Ani v rámci některých evropských zemí, jež jsou všechny členy FCI, není bodovací systém jednotný. Tak například existuje americké klasifikační schéma OFA (Ortopedická nadace pro zvířata), britský a švýcarský bodovací systém, švédské schéma posuzování a naše číselné vyjádření. To bohužel samozřejmě neprospívá přílišné objektivitě při vyhodnocování snímků a nechává relativně volný prostor pro spekulace. (Věřte, nevěřte, i v naší republice se našlo dost takových ambiciózních chovatelů, kteří se nedokázali smířit s tím, že jejich zvíře bylo u nás předběžně klasifikováno jako DKK 2/2 nebo 3/3 a tudíž dále nepoužitelné v chovu, psa vyvezli do země, o které věděli, že kritéria vyhodnocování jsou přece jen mírnější a po zhotovení a vyhodnocení snímku se vraceli se psem, který měl najednou oficiálně kyčle zcela zdravé a pes byl posléze bez problémů do chovu zařazen. Na tuto skutečnost doplatil u nás chov několika plemen, kdy se za mnohými „špičkovými“ importy ze země původu skrývala dysplazie vyššího stupně, která se pochopitelně ihned projevila v chovu ve zvýšené míře).

Další konkrétní příklad odlišného hodnocení DKK mohu uvést z vlastní zkušenosti, kdy si známý dovezl z USA chovného psa – špičkového šampiona, který mu byl do jeho chovatelské stanice zapůjčen na 1 rok. Pes měl všechna možná zdravotní vyšetření, včetně DKK, vždy s negativním výsledkem. Pes nakryl několik fen a jeho potomci začali brzy sklízet nemalé úspěchy ve výstavních kruzích. Chovatel byl naprosto spokojen, ovšem pouze do doby, než jej napadlo udělat kontrolní snímek DKK daného psa u nás. Psovi bylo naměřeno 95° dle Norberga na obou kloubech, což se rovná zhruba našemu stupni 3. Přesto i takový pes může dostat dle amerického systému hodnocení good, což je u nich v podstatě negativní nález….

Když už se rozhodnete rentgenovat… (postup při zhotovování snímku)

Pokud se rozhodnete vyšetření na DKK absolvovat a zjistit, jak nám tom Váš svěřenec s dysplazií vlastně je, zde je pár poznámek k tomu, jak tuto proceduru bez problémů zvládnout. Před samotným vyšetřením by pes neměl 24 hodin přijímat potravu a min. 6 hodin před ním ani pít. Psa bychom měli na vyšetření objednat samozřejmě v době, kdy se nám jeví jako naprosto klinicky zdravý (na DKK se nedoporučuje vyšetřovat háravé a březí feny). S sebou si vezměte průkaz původu psa (žádáte-li oficiální vyšetření a vyhodnocení, jinak není třeba), náhubek (některá pracoviště vyžadují, aby by byl pes po aplikaci narkózy alespoň dočasně opatřen náhubkem, kvůli možné agresivitě při počátečních účincích sedativ) a nejlépe ještě jednoho pomocníka (manipulace se psem u rentgenu, přenášení do auta atp.). Po příchodu do ordinace vám psa zváží a prohlédnou, zda je schopen zákrok v celkové narkóze absolvovat. Aby bylo zajištěno dostatečné uvolnění svalů, provádí se vyšetření výhradně v celkové narkóze. Nabídnou-li vám absolvování vyšetření jen v mírné sedaci zvířete, zdvořile odmítněte. Možná byste nějakou korunu v první fázi ušetřili za aplikaci narkózy, ovšem s velkým rizikem, že takto provedený snímek bude nekvalitní a tudíž nevhodný pro další vyhodnocení, což se naopak prodraží při nutnosti, pořídit snímek nový. Pro vyšetření kyčelních kloubů na dysplazii se používá snímek, kdy pes leží v poloze na zádech, s pánevními končetinami nataženými navzájem rovnoběžně dozadu. K dokonalému napolohování se pes ukládá do tzv. lůžka ve tvaru písmene „V“ v průřezu. Na snímku musí být zachycená celá pánev, kost křížová a stehenní kosti včetně kolenních kloubů. Pro objektivní posouzení stupně DKK musí být projekce symetrická, jinak může dojít k chybné interpretaci rentgenologického nálezu. Snímek pro oficiální vyhodnocení musí být zřetelně označen zkratkou plemene a tetovacím číslem psa. Pokud je snímek v pořádku, odešle jej zhotovitel na adresu vámi zvoleného posuzovatele společně s vyplněným formulářem (viz. obr. 2). V případě, že je zhotovitel snímku sám také oficiálním posuzovatelem, snímek vyhodnotí na místě. Cena zákroku u cca 50-60 kg psa se většinou pohybuje od 800 do 1300 Kč, za vyhodnocení snímku se platí posuzovateli zvlášť. O vyšetření se také provede záznam do průkazu původu.